rétorika

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈrɛːtorɪka]

dělení

• ré-to-ri-ka

etymologie

Přes francouzské rhétorique z latinského (ars) rhētorica, které je víceméně přepisem starořeckého ῥητορική (τέχνη) odvozeného přes příslušné přídavné jméno od substantiva ῥήτωρ — řečník, které vychází ze slovesa εἴρειν — mluvit.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	rétorika	—
genitiv	rétoriky	—
dativ	rétorice	—
akuzativ	rétoriku	—
vokativ	rétoriko	—
lokál	rétorice	—
instrumentál	rétorikou	—

význam

1. nauka o řečnictví
2. způsob a prostředky veřejného mluveného projevu ; řečnické obraty a prostředky

překlady

1. nauka o řečnictví

   • angličtina: rhetoric
   • francouzština: rhétorique ž
   • italština: retorica ž
   • němčina: Rhetorik ž
   • ruština: риторика ž
2. řečnické prostředky

   • angličtina: rhetoric
   • francouzština: rhétorique ž
   • italština: retorica ž, oratoria ž
   • němčina: Rhetorik ž
   • ruština: красноречие s

synonyma

1. řečnictví
2. výřečnost, dikce, výmluvnost

externí odkazy

• Článek rétorika ve Wikipedii