rčení
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈr̩t͡ʃɛ.ɲiː]
dělení[editovat]
- rče-ní
etymologie[editovat]
Původně dnes již zastaralé verbální substantivum od říci (viz význam [3] - řeknutí/řečení), později přeneseno a ustáleno do významů [1] a [2].
podstatné jméno[editovat]
- rod střední
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | rčení | rčení |
| genitiv | rčení | rčení |
| dativ | rčení | rčením |
| akuzativ | rčení | rčení |
| vokativ | rčení | rčení |
| lokál | rčení | rčeních |
| instrumentál | rčením | rčeními |
význam[editovat]
- ustálené slovní spojení
- stručný výrok popisující nějakou životní moudrost
- (zastarale) projevení se, sdělení slovy
synonyma[editovat]
- fráze, obrat, (knižně) úsloví, (částečně) idiom, (hovorově) hláška
- pořekadlo, sentence, průpověď, výrok, průpovídka, (hovorově) moudro
- (v současnosti) vyjádření, výrok, komentář, projev, výpověď
související[editovat]
externí odkazy[editovat]
Článek Rčení ve Wikipedii
