sudič

čeština

výslovnost

• IPA: [sʊɟɪt͡ʃ]

dělení

• su-dič

etymologie

Kmen slovesa soudit + přípona -ič.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	sudič	sudiči / (zřídka) sudičové
genitiv	sudiče	sudičů
dativ	sudiči	sudičům
akuzativ	sudiče	sudiče
vokativ	sudiči	sudiči / (zřídka) sudičové
lokál	sudiči	sudičích
instrumentál	sudičem	sudiči

význam

1. člověk, který se často nebo rád soudí
2. (zastarale, knižně, zřídka) kritik, posuzovatel

synonyma

1. –
2. (neutrálně) kritik, posuzovatel

související

• sudičův
• sudička
• sudba
• sudbina
• soudit