Protože se nikdy neudělal pořádek s udavači Gestapa, převzal je následný režim, o nic lepší. Pochybuji, že by se upravencům tváří v tvář jinému nebezpečí najednou zpevnila páteř. Naopak, jsem si téměř jist, že by ze zbabělosti a materiálních pohnutek se svědomím nezatěžující lehkostí přestoupili na víru mohamedánskou či čínskokomunistickovolnotrhovou...[1]
Po příletu do ČSSR se musel teď už "upravenec" s "upravenými vztahy k ČSSR" hned druhý den po příletu přihlásit v místě svého dočasného bydliště v CCSR na Okresní správě SNB.[2]
Tahle taktika exil opravdu rozdělila. „Neupravenci “ přestali „upravencům“ důvěřovat, ti se naopak uzavřeli víc do své vlastní komunity, letit é přátelské vztahy se zpřetrhaly a ochladly. Napsal jsme tehdy na tohle téma dokonce divadelní hru BŮH DO DOMU, párkrát jsme ji tady v Torontu i hráli s místními ochotníky. Dost jsem si tím u části emigrantů pohoršil. Právě u „upravenců“. Přitom je to celé absurdní metafora.[3]
Článek Upravení vztahu s ČSSR ve Wikipedii