| pád \ číslo
|
singulár
|
plurál
|
| nominativ
|
vertex
|
vertexes, vertices
|
- (v geometrii) vrchol úhlu
- (v anatomii) vrchol močového měchýře, lebky
- (v geometrii) vrchol křivky
- (ve fyzice) bod interakce
- (v teorii grafů) vrchol grafu
- IPA: [ˈwɛr.tɛks] (klasická restituovaná)
Blízce příbuzné se slovesem vertĕre.
- rod mužský (maskulinum)
- 3. deklinace
- vír (vodní)
- vichr, smršť, vichřice
- točna, pól
- temeno, vršek, témě[1]
- hlava
- hora, pohoří
- V latině posun významu od víru k temeni bývá vysvětlován jako místo na hlavě, kde vlasy jsou zvířeny
↑ např. Josef Pražák - František Novotný - Josef Sedláček: Latinsko-český slovník, Praha 1999 (1948), ISBN 80-85917-51-3, str. 1385
