vrchol

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • vr-chol

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ vrchol vrcholy
genitiv vrcholu vrcholů
dativ vrcholu vrcholům
akuzativ vrchol vrcholy
vokativ vrchole vrcholy
lokál vrchole / vrcholu vrcholech
instrumentál vrcholem vrcholy

význam[editovat]

  1. nejvyšší část kopce či hory
    • Na vrcholu hory Říp stojí rotunda svatého Jiří.
  2. (v matematice) bod, v němž se stýkají přímky nebo hrany
    • Vrcholy trojúhelníka mohou tvořit každé tři body, které neleží na jedné přímce.
  3. nejvyšší míra, stupeň
    • Ty jsi ubožák, Lábusi, říkala mi učitelka. A já byl na vrcholu blaha.[1]
  4. období nejvyšší aktivity, rozkvětu
    • Říši, která byla nejprve království, poté republikou a nakonec dosáhla vrcholu v císařství, můžeme zkoumat díky velkému úsilí jejích obyvatel zaznamenat své životní příběhy i válečné úspěchy.[2]

překlady[editovat]

  1. nejvyšší část hory
  2. bod styku přímek
  3. nejvyšší míra
  4. období rozkvětu

synonyma[editovat]

  1. vrcholek

související[editovat]

poznámky[editovat]

externí odkazy[editovat]