zabloudit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈzablɔʊ̯ɟɪt]

dělení

• za-blou-dit

sloveso

• dokonavé
• intranzitivní

varianty

• (zastarale) zablouditi

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	zabloudím	zabloudíš	zabloudí	zabloudíme	zabloudíte	zabloudí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	zabloudi / bluď	zablouděme / bluďme	zablouděte / bluďte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	zabloudil	zabloudila	zabloudilo	zabloudili	zabloudily	zabloudila

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	zabloudiv	zabloudivši	zabloudivše

význam

1. ztratit orientaci v prostoru a následkem toho nebýt schopný dojít k cíli
   • Ábel se tvářil, že nerozumí . Dorozumívali se rukama nohama, že při hledání dráhy zabloudil, tady má jízdenku, na cestu tam a zpět, to se dělá takhle, vidíte, moje úmysly jsou chvályhodné . A okamžitě je člověk odměněn.
   • Ve veliké bídě a v strádání neskonalém zabloudili kraji a zeměmi.

překlady

1. pohybovat se po trase, která nevede k cíli

   • angličtina: be lost, lose one's way
   • francouzština: s'égarer
   • latina: errare, deviari
   • němčina: irren
   • ruština: сбиться с пути, заблудиться
   • španělština: desviarse, perderse

synonyma

1. ztratit se, sejít z cesty, ztratit směr

související

• bludný
• zabloudění
• bloudit