řiť

Možná hledáte rit, riť, rīt nebo řít.

čeština

výslovnost

• IPA: [r̝ɪc]

homofony

• řiď

dělení

• řiť

etymologie

Přes staročeské řit z předpokládaného praslovanského *ritь / *рить. Srovnej např. polské rzyć, srbochorvatské rit nebo litevské ríetas.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	řiť	řitě / řiti
genitiv	řitě / řiti	řití
dativ	řiti	řitím
akuzativ	řiť	řitě / řiti
vokativ	řiti	řitě / řiti
lokál	řiti	řitích
instrumentál	řití	řitěmi

význam

1. zadnice, zadek
   • Celý svět se řítí / do ďáblovy řiti. (Josef Váchal)
2. (v lékařství) otvor, kterým končí trávicí trakt
   • Proktolog mi vpravil do řitě anoskop.
   • „… právě tak jako svolávám ne sebe sto tisíc košů pořádných ďáblů, s tělem i duší, s droby i střevy, jestliže v celém tom příběhu lžu jen jediným slovem: stejně nechť vás zpraží oheň sv. Antonína, nechť vás zkroutí padoucnice, nechť vás zohaví hrom, morová hlíza, ať přijde na vás úplavice, podlá bolest ze zánětu řiti, tak zúžené jako kravský chlup, zesílená ještě rtutí, nechať vám vnikne do zadnice a nechať padnete jako Sodoma a Gomora v síru a oheň a zkázu, nebudete-li pevně věřit všemu, co vám budu vyprávět …“

překlady

1. —
2. vyústění trávicího traktu

   • angličtina: anus
   • němčina: After m
   • nizozemština: gat, reet, anus

synonyma

1. zadnice, zadek, (vulgárně) prdel
2. konečník

související

• řitní
• řiťopich
• jít do řiti

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

význam

1. druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa řítit se

externí odkazy

• Článek Řiť ve Wikipedii
• Téma Řiť ve Wikicitátech