brána

čeština

výslovnost

• IPA: [braːna]

dělení

• brá-na

podstatné jméno

• rod ženský

etymologie

• všeslovanské; souvisí se slovesem bránit

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	brána	brány
genitiv	brány	bran
dativ	bráně	bránám / branám
akuzativ	bránu	brány
vokativ	bráno	brány
lokál	bráně	bránách / branách
instrumentál	bránou / branou	bránami / branami

význam

1. architektonický prvek sloužící ke vstupu do objektu
   • Branou projelo černé auto.
2. (přeneseně) jakýkoli bod styku
   • Libanon by mohl být naší branou do arabského světa.
3. (ve sportu) objekt, do kterého se má dopravit míč apod.
   • V bráně se už rozcvičuje Petr Čech.

překlady

vstup do objektu

angličtina: gate (en), gateway (en) francouzština: porte (fr) ž italština: porta (it) ž latina: porta (la) ž

lotyština: vārti (lv) polština: brama (pl) ž němčina: Pforte (de) ž, němčina: Tor (de) s srbština: капија (sr) ž

ve sportu

angličtina: goal (en)

francouzština: but (fr) m

synonyma

1. vjezd
2. vrata
3. branka

sloveso

1. singulár ženského rodu a plurál středního rodu příčestí trpného od slovesa brát
   • Svědek byl označen za nedůvěryhodného, jeho výpověď vůbec nebyla soudem brána v potaz.