erb

čeština

výslovnost

• IPA: [ɛrp]

dělení

• erb

etymologie

Z německého Erbe – dědic, dedictví.

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	erb	erby
genitiv	erbu	erbů
dativ	erbu	erbům
akuzativ	erb	erby
vokativ	erbe	erby
lokál	erbu	erbech
instrumentál	erbem	erby

význam

1. dědičné znamení na štítě jako symbol šlechtického rodu
   • Rodový erb pánů ze Šternberka tvoří osmihrotá zlatá hvězda v modrém poli.
2. (chybně) znak města nebo územního celku
   • Erb království českého představuje v červeném poli stříbrného, zlatou korunou ozdobeného lva s napřaženými proti levé straně tlapami a dvojitým ocasem.
3. (archaicky) dědic
   • A nad to vejše pan Fridrich Tetaur s erby a potomky svými z lásky bratrské a své svobodné dobré vuole za všecko všelijaké, jakými by koli jmény mohlo býti jmenované, právo své, kteréž jest se v statku po dotčeném panu Kašparovi, bratru svém, jmíti pravil k napředpsaným sedmi tisícím zlatým panu Burjanovi Tetaurovi, bratru svému, a erbom jeho ještě pět tisíc zlatých dole psaným spuosobem dáti jest se podvolil.

překlady

znak

• angličtina: coat of arms ^(en)
• francouzština: armoiries ^(fr) ž
• němčina: Wappen ^(de) s
• španělština: escudo ^(es) m

související

• erbík
• erbovní