Z Wikislovníku
Ve staročeštině slovo znamenalo zástupce krále. Ze středohornoněmeckého kapitān < středolatinské capitaneus (hlavní) < latinské caput (hlava).[1][2]
- ka·pi·tán, mn. ka·pi·tá·ni, ka·pi·tá·no·vé
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
kapitán |
kapitáni/kapitánové |
| genitiv |
kapitána |
kapitánů |
| dativ |
kapitánu/kapitánovi |
kapitánům |
| akuzativ |
kapitána |
kapitány |
| vokativ |
kapitáne |
kapitáni/kapitánové |
| lokál |
kapitánu/kapitánovi |
kapitánech |
| instrumentál |
kapitánem |
kapitány |
- důstojnická hodnost v ozbrojených silách
- velící na lodi či v letadle
- (sport) člen týmu určený ke komunikaci s rozhodčím
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Druhé, opravené a doplněné vydání. Praha : Academia, 1968. 868 s. s. 240
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „kapitán“