Od nastrojiti,[1] jehož kořen vychází z praslovanského *strojь. Jeho původ je nejistý, ale lze za něj pokládat indoevropské *(s)ter-, z kterého vychází i s významově blízkým latinským struere („stavět, vytvářet, seřizovat“).[2][3]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
nástroj |
nástroje |
| genitiv |
nástroje |
nástrojů |
| dativ |
nástroji |
nástrojům |
| akuzativ |
nástroj |
nástroje |
| vokativ |
nástroji |
nástroje |
| lokál |
nástroji |
nástrojích |
| instrumentál |
nástrojem |
nástroji |
- předmět sloužící jako pomůcka při nějaké práci
- ruční nástroje
- softwarové nástroje
- předmět schopný vyluzovat zvuky využitelné k hudbě
- prostředek k provádění, šíření, podpoře nebo dosažení něčeho; vykonavatel cizí vůle
- Každý z těchto národů uznává rakousko-uherskou monarchii za nástroj německé nadvlády a za základní překážku k uskutečnění svých tužeb a práv.[4]
- boží nástroj
- nástroj pomsty
- nářadí, náčiní, pracovní pomůcka, vercajk
- hudební nástroj, instrument
- prostředek, vykonavatel, sluha, loutka
3. prostředek k uskutečňování
|
|
|
[editovat] fráze a idiomy
- Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-10-12, [cit. 2009-05-12]. Heslo nástroj.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „nástroj“, s. 306.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „stroj“, s. 418.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda: Voznice, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „stroj“, s. 607.
- ↑ Prohlášení římského kongresu utlačovaných národů rakousko-uherských proti monarchii z 10. 04. 1918. Dostupné na Wikizdrojích: <s:Prohlášení římského kongresu utlačovaných národů rakousko-uherských proti monarchii z 10. 04. 1918>
