koření

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔr̝ɛɲiː]

dělení

• ko-ře-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	koření	koření
genitiv	koření	koření
dativ	koření	kořením
akuzativ	koření	koření
vokativ	koření	koření
lokál	koření	kořeních
instrumentál	kořením	kořeními

význam

1. sušené nebo čerstvé části rostlin používané k dochucování pokrmů

překlady

dochucovadlo

• angličtina: spice ^(en)
• finština: mauste ^(fi)
• francouzština: épice ^(fr) ž
• italština: spezia ^(it) ž
• latina: conditura ^(la) ž
• lotyština: garšviela ^(lv)
• němčina: Gewürz ^(de) s
• polština: przyprawa ^(pl) ž

související

• kořenit
• kořenka
• kořenářka
• kořen