kořen

čeština

výslovnost

• IPA: [kɔr̝ɛn]
•  kořen^{? • info}

dělení

• ko-řen

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	kořen	kořeny
genitiv	kořene / kořenu	kořenů
dativ	kořeni / kořenu	kořenům
akuzativ	kořen	kořeny
vokativ	kořeni	kořeny
lokál	kořeni / kořenu	kořenech
instrumentál	kořenem	kořenem

význam

1. (botanika) podzemní část rostliny, pomocí které příjímá vodu a živiny z půdy
2. (lingvistika) nedělitelná část slova nesoucí jeho základní význam
3. (v matematice) hodnota proměnné, pro kterou je výraz nulový

překlady

podzemní část rostliny

• angličtina: root ^(en)
• finština: juuri ^(fi)
• francouzština: racine ^(fr) ž
• italština: radice ^(it) ž
• latina: radix ^(la) ž
• němčina: Wurzel ^(de) ž
• ruština: корень ^(ru) m
• slovenština: koreň ^(sk) m
• staroslověnština: корєнь ^(cu) m
• španělština: raíz ^(es) ž
• švédština: rot ^(sv) c

související

• kořenový
• kořínek
• kořenáč
• zakořenit

sloveso

význam

1. příčestí trpné jednotného čísla mužského rodu slovesa kořit