rušit

čeština

výslovnost

• IPA: [rʊʃɪt]

dělení

• ru-šit

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

oznamovací způsob

Přítomný čas
Osoba	Singulár	Plurál
1.	ruším	rušíme
2.	rušíš	rušíte
3.	ruší	ruší

rozkazovací způsob

Osoba	Singulár	Plurál
1.	—	rušme
2.	ruš	rušte
3.	—	—

příčestí

Příčestí minulé
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	rušil	rušili
mužský neživotný		rušily
ženský	rušila
střední	rušilo	rušila

Příčestí trpné
Rod	Singulár	Plurál
mužský životný	rušen	rušeni
mužský neživotný		rušeny
ženský	rušena
střední	rušeno	rušena

přechodníky

Přechodník přítomný
Rod	Singulár	Plurál
mužský	ruše	rušíce
ženský	rušíc
střední

význam

1. provádět akci, která vede k ukončení existence něčeho
   • K úpadku kostela došlo v době, kdy Josef II. hromadně rušil kláštery.
2. vytvářet situaci či provádět činnost, zhoršující podmínky pro provádění jiné aktivity
   • Výhled z rozhledny na okolní hory ruší značně vzrostlé stromy.

překlady

ukončovat existenci

angličtina: cancel (en) francouzština: supprimer (fr)

němčina: aufheben (de) slovenština: rušiť (sk)

zhoršovat podmínky

angličtina: disturb (en) francouzština: perturber (fr), déranger (fr)

němčina: stören (de) slovenština: rušiť (sk)

antonyma

1. zřizovat
2. podporovat, usnadňovat

související

• zrušit
• rušení
• ruch
• vyrušit
• porušit
• nerušený

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-07-16, [cit. 2011-03-25]. Heslo rušit.