vlastní

čeština

výslovnost

• IPA: [vlastɲiː]
•  vlastní^{? • info}

dělení

• vlast-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

Číslo	singulár				plurál
Rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní
genitiv	vlastního	vlastního	vlastní	vlastního	vlastních	vlastních	vlastních	vlastních
dativ	vlastnímu	vlastnímu	vlastní	vlastnímu	vlastním	vlastním	vlastním	vlastním
akuzativ	vlastního	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní
vokativ	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní	vlastní
lokál	vlastním	vlastním	vlastní	vlastním	vlastních	vlastních	vlastních	vlastních
instrumentál	vlastním	vlastním	vlastní	vlastním	vlastními	vlastními	vlastními	vlastními

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	vlastní
komparativ	vlastnější
superlativ	nejvlastnější

význam

1. patřící někomu
   • Žil ve vlastním domě.
2. svůj
   • Podepsala to vlastní krví.
3. pokrevní
   • Není to její vlastní dítě.
4. jsoucí podstatou věci
   • Vlastní počítání je triviální.

překlady

patřící někomu

angličtina: own (en) francouzština: propre (fr) italština: proprio (it) latina: proprius (la)

polština: własny (pl) ruština: собственный (ru) němčina: eigen- (de) slovenština: vlastný (sk) španělština: propio (es)

související

• vlastně
• vlastnit
• vlastnoručně

sloveso

význam

1. třetí osoba přítomného času oznamovacího způsobu slovesa vlastnit