útěkář

čeština

výslovnost

• IPA: [uːcɛkaːr̝̊]

dělení

• útě-kář

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	útěkář	útěkáři
genitiv	útěkáře	útěkářů
dativ	útěkáři / útěkářovi	útěkářům
akuzativ	útěkáře	útěkáře
vokativ	útěkáři	útěkáři
lokál	útěkáři / útěkářovi	útěkářích
instrumentál	útěkářem	útěkáři

význam

1. vězeň, zajatec či chovanec, jenž se opakovaně pokouší o útěk
   • I tak se proslavil jako nenapravitelný útěkář. […] V zajetí se pokusil dohromady o pět útěků, žádný ale neskončil úspěchem.
   • Roman G. je mimo jiné nejen bývalý sexuální deviant, ale i věčný „útěkářch“. Od roku 2005 do roku 2015 utekl už čtrnáct krát, a to z nejrůznějších ústavů či zařízení v České republice.
2. (přeneseně) zvíře prchající od chovatele
   • Se skutečným týráním se setkáváme tehdy, nezvládne-li člověk výchovu. Ze psa je útěkář nebo rdousí slepice.
   • Útěkář Kajínek má nevěstu. Za mladým samcem pandy červené, který z výběhu zmizel hned druhý den po nastěhování, a proto dostal jméno po slavném vězni, přijela z Belgie pandí slečna Nangwa.

související

• útěk
• útěkářka
• utíkat