řinčet

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈr̝ɪnt͡ʃɛt]

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	řinčím	řinčíš	řinčí	řinčíme	řinčíte	řinčí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	řinči	řinčeme	řinčete

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	řinčel	řinčela	řinčelo	řinčeli	řinčely	řinčela
trpné	řinčen	řinčena	řinčeno	řinčeni	řinčeny	řinčena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	řinče	řinčíc	řinčíce

význam

1. vydávat sérii vysokých jasných zvuků, charakteristických pro vzájemné nárazy článků kovového řetězu či pro nárazy kovového nádobí o tvrdý povrch

překlady

1. • angličtina: jangle
   • němčina: rasseln
   • ruština: лязгать, бряцать

synonyma

1. (částečně) břinkat, chřestit

související

• řinčivý
• řinčení