γυνή

starořečtina

výslovnost

• IPA: [ɡynɛ͜ɛ́]

etymologie

Slovo pochází z praindoevropského *gʷḗn — „žena“. Mezi příbuzná slova patří sanskrtské जनि (jani), staroarménské կին (kin) a anglosaské cwēn.

podstatné jméno

• rod ženský

přepis

• český: gyné

skloňování

Substantivum	singulár	duál	plurál
nominativ	γυνή	γυναῖκε	γυναῖκες
genitiv	γυναικός	γυναικοῖν	γυναικῶν
dativ	γυναικί	γυναικοῖν	γυναιξί(ν)
akuzativ	γυναῖκα	γυναῖκε	γυναῖκας
vokativ	γύναι	γυναῖκε	γυναῖκες

význam

1. žena
   • ἐξῆλθον δὲ αὐτοὶ καὶ παῖδες καὶ γυναῖκες – Tak tedy oni se vystěhovali s dětmi i ženami
   • Ἔξελθε ἐκ τῆς κιβωτοῦ, σὺ καὶ ἡ γυνή σου καὶ οἱ υἱοί σου καὶ αἱ γυναῖκες τῶν υἱῶν σου μετὰ σοῦ – Vyjdi z korábu, ty i žena tvá, a synové tvoji, i ženy synů tvých s tebou.
   • ὁ δ᾽ εἶπε πρός με βαί᾽, ἀεὶ δ᾽ ὑμνούμενα: γύναι, γυναιξὶ κόσμον ἡ σιγὴ φέρει. – Ale on mi odpověděl stroze touto otřepanou frází: „Ženo, mlčení zdobí ženu“.
2. manželka
   • Πᾶς ὁ ἀπολύων τὴν γυναῖκα αὐτοῦ καὶ γαμῶν ἑτέραν μοιχεύει, – Každý, kdož propustí manželku svou, a jinou pojímá, cizoloží;
3. smrtelnice
4. živočich samičího pohlaví

antonyma

1. ἀνήρ
2. ἑταίρα, πόρνη; ἀνήρ
3. θεά, ἀθάνατος; βροτός
4. ἀνήρ

související

• γυναίκα