мѫжь
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *mǫ̂žь; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; jo-kmenová deklinace.
Srov. stčes. muž;[2] čes., sloven. muž; pol. mąż, męża; hluž., dluž. muž; rus., ukr., běl. муж; bulh. мъж, urč. мъжъ́т; srbochorv. mȗž; slovin. môž, mоžâ.[3]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- jo-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | мѫжь | мѫжа | мѫжи |
| genitiv | мѫжа | мѫжѹ | мѫжь |
| dativ | мѫжѹ/мѫжєви | мѫжєма | мѫжємъ |
| akuzativ | мѫжь/мѫжа* | мѫжа | мѫжѧ |
| vokativ | мѫжѹ | мѫжа | мѫжи |
| lokál | мѫжи | мѫжѹ | мѫжихъ |
| instrumentál | мѫжємь | мѫжєма | мѫжи |
* tvar мѫжа je genitiv-akuzativ
význam
[editovat]- muž; člověk; voják
- а отъ начѧла съзьданию • мѫжа и жєнѫ сътворилъ ꙗ ѥстъ богъ – Od počátku stvoření Bůh učinil člověka jako muže a ženu. [Mk 10, 6 – Zogr Mar]
- muž, manžel
- пѧть бо мѫжь имѣла ѥси • и нъінѣ ѥгожє имаши нѣстъ ти мѫжь – Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. [J 4, 46 – Zogr Mar As]
slovní spojení
[editovat]- цѣсар̑ь мѫжь – královský úředník
- бѣ жє єтеръ цѣсар̑ь мѫжь ѥгожє съінъ болѣашє – Byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen. [J 4, 18 – Zogr Mar As]
srovnej
[editovat]- –