мѫжь

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština

[editovat]

etymologie

[editovat]

Z praslov. *mǫ̂žь; paradigma přízvuku (c);[1] rod mužský; jo-kmenová deklinace.

Srov. stčes. muž;[2] čes., sloven. muž; pol. mąż, męża; hluž., dluž. muž; rus., ukr., běl. муж; bulh. мъж, urč. мъжъ́т; srbochorv. mȗž; slovin. môž, mоžâ.[3]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský
  • jo-kmenová deklinace

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár duál plurál
nominativ мѫжь мѫжа мѫжи
genitiv мѫжа мѫжѹ мѫжь
dativ мѫжѹ/мѫжєви мѫжєма мѫжємъ
akuzativ мѫжь/мѫжа* мѫжа мѫжѧ
vokativ мѫжѹ мѫжа мѫжи
lokál мѫжи мѫжѹ мѫжихъ
instrumentál мѫжємь мѫжєма мѫжи

* tvar мѫжа je genitiv-akuzativ

význam

[editovat]
  1. muž; člověk; voják
    • а отъ начѧла съзьданию • мѫжа и жєнѫ сътворилъ ꙗ ѥстъ богъ – Od počátku stvoření Bůh učinil člověka jako muže a ženu. [Mk 10, 6 – Zogr Mar]
  2. muž, manžel
    • пѧть бо мѫжь имѣла ѥси • и нъінѣ ѥгожє имаши нѣстъ ти мѫжь – Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. [J 4, 46 – Zogr Mar As]

slovní spojení

[editovat]
  1. цѣсар̑ь мѫжьkrálovský úředník
    • бѣ жє єтеръ цѣсар̑ь мѫжь ѥгожє съінъ болѣашє – Byl jeden královský služebník, jehož syn byl nemocen. [J 4, 18 – Zogr Mar As]

srovnej

[editovat]
  1. – ; чловѣкъ; воинъ
  2. малъжєна

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. VASMER, Max. Russisches etymologisches Wörterbuch. Winter, Heidelberg 1953-1958.