Bělina

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Možná hledáte bělina nebo Belina.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [bjɛlɪna]

dělení[editovat]

  • Bě-li-na

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod ženský
  • vlastní jméno

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ Bělina Běliny
genitiv Běliny Bělin
dativ Bělině Bělinám
akuzativ Bělinu Běliny
vokativ Bělino Běliny
lokál Bělině Bělinách
instrumentál Bělinou Bělinami

význam[editovat]

  1. (zastarale) Bílina; město v Ústeckém kraji[1][2]
    • Matěj z Běliny[3]
  2. (zastarale) Bílina; řeka v Ústeckém kraji
    • Hle, za oněmi horami v Lemuzích je řeka neveliká, Bělina jménem. Blízko té řeky je dědina, v ní Stadiců rod.[4][5]
  3. (zastarale) vlastní jméno pro dívku[6]
    • S láskou, s uctivostí, a s vroucí netrpělivostí vás očekává starosta Anno, hradu tohoto pán, s Bělinou, s krásnou dcerou svou[7]
  4. vlastní jméno pro krávu, klisnu nebo jiné bílé či bělavé zvíře samičího pohlaví
    • Bělina byla krotké telátko, neublížila by ani mouše.[8]
    • Bělina, slezský norický kůň[9]

související[editovat]

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod mužský životný
  • vlastní jméno

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ Bělina Bělinové
genitiv Běliny Bělinů
dativ Bělinovi Bělinům
akuzativ Bělinu Běliny
vokativ Bělino Bělinové
lokál Bělinovi Bělinech
instrumentál Bělinou Běliny

význam[editovat]

  1. české mužské příjmení
    • Karel Bělina stál za vznikem děčínské via ferraty, první podobné horolezecké cesty v centru města v České republice.[10]
  2. vlastní jméno pro kocoura, psa nebo jiné bílé či bělavé zvíře samčího pohlaví
    • Bělina; Asi roční kocour byl nalezen v Doksech u Kladna.[11]
    • ovčácký pes Bělina zuby cenil, vybrané ovečky z rohu do rohu košiaru naháněl[12]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  2. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  3. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  4. JIRÁSEK, Alois. Stáré pověsti české. 3. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. Kapitola O Libuši, s. 27-31.
  5. Dílo Staré pověsti české/O Libuši ve Wikizdrojích
  6. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  7. Příruční slovník jazyka českého a kartotéka lexikálního archivu [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2019-08-12]. Karta Bělina.
  8. Luccien. Kačenka a telátko Bělina [online]. Liter.cz, 2017-04-17, [cit. 2019-08-12]. Dostupné online.
  9. Luccien. 67/718 Bělina [online]. ASCHK ČR, 2015-06-03, [cit. 2019-08-12]. Dostupné online.
  10. VANŽURA, Alexandr. VIDEO: Emoce na zastupitelstvu: Tvůrce ferraty Bělina vrátil Děčínu Cenu města!. Děčínský deník.cz [online]. 2016-10-20 [cit. 2019-08-12]. Dostupné online.
  11. Bělina [online]. Devět životů, 2015-05-01, [cit. 2019-08-12]. Archivovaná verze na Webarchive. Dostupné online.
  12. PLACÁK, Petr. Jak nevznikly Tuctové dějiny českých zemí. Babylon, 2014-12-08, roč. XXIII, čís. 4, s. příloha, I. Dostupné online.

externí odkazy[editovat]