den

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

Možná hledáte Den, deň, đến nebo den.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • den

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ den dni / dny / (básnicky, knižně) dnové[1]
genitiv dne dní / dnů
dativ dni / dnu dnům
akuzativ den dni / dny
vokativ dne / dni dni / dny / (básnicky, knižně) dnové[1]
lokál dni / dnu / dne[2] dnech
instrumentál dnem dny

význam[editovat]

  1. časová jednotka, 24 hodin, sedmina týdne
    • Nátěr musí dva dny schnout.
  2. doba od rána do večera, kdy je vidět
    • Na houby se dá jít leda ve dne, v noci bys nic nenašel.

překlady[editovat]

  1. časová jednotka
  2. doba, kdy je vidět

antonyma[editovat]

  1. noc

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

přísloví, úsloví a pořekadla[editovat]

podstatné jméno (2)[editovat]

význam[editovat]

  1. genitiv plurálu slova dno

podstatné jméno (3)[editovat]

význam[editovat]

  1. genitiv plurálu slova dna

angličtina[editovat]

výslovnost[editovat]

etymologie[editovat]

Ze staroanglického denn, to z protogermánského *danjan.[3]

podstatné jméno[editovat]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ den dens

význam[editovat]

  1. bydliště některých druhů zvířatbrloh, doupě, nora
    • Daniel was put into the lions’ den.
  2. (přeneseně) dějiště tajných, často ilegálních aktivit - doupě
  3. (přeneseně) pokojík, pracovna
  4. (americká angličtina) skautská družina (Cub Scouts)

synonyma[editovat]

  1. lair

němčina[editovat]

výslovnost[editovat]

člen[editovat]

význam[editovat]

  1. určitý člen akuzativu singuláru mužského rodu
  2. určitý člen dativu plurálu

španělština[editovat]

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. třetí osoba plurálu prezentu subjunktivu slovesa dar

švédština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [dɛnː]

zájmeno[editovat]

  • ukazovací; osobní (pouze věci)
  • rod společný[4]

skloňování[editovat]

nominativ den
dativ/akuzativ den

význam[editovat]

  1. ten, ta
  2. ono (označuje věci společného rodu)

související[editovat]

člen[editovat]

význam[editovat]

  1. určitý člen společného rodu (pouze ve spojení s přídavnými jmény)

související[editovat]

volapük[editovat]

podstatné jméno[editovat]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ den dens
genitiv dena denas
dativ dene denes
akuzativ deni denis
vokativ o den o dens

význam[editovat]

  1. meč

poznámky[editovat]

  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2009-01-20, [cit. 2010-01-22]. Heslo den.
  1. 1,0 1,1 Tvar dnové nominativu a vokativu plurálu je jediný životný, v nominativu je možný jen v určitých kontextech.
  2. S předložkou ve možný v lokativu tvar dne.
  3. HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary [online]. [Cit. 2013-12-29]. Heslo den. Dostupné online. (anglicky)
  4. Podrobnosti najdete na Wikiknihách.

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Den ve Wikipedii