diletant

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [dɪlɛtant]

dělení[editovat]

  • di-le-tant

etymologie[editovat]

Z italského dilettante (plurál dilettanti) shodného významu (původně: jednostranně vyhraněný specialista, nejčastěji na hudbu),[1] a to z italského diletto (potěšení, radost, požitek, zábava) – tedy původním významem ten, kdo dělá něco pro potěšení.

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ diletant diletanti
genitiv diletanta diletantů
dativ diletantu / diletantovi diletantům
akuzativ diletanta diletanty
vokativ diletante diletanti
lokál diletantu / diletantovi diletantech
instrumentál diletantem diletanty

význam[editovat]

  1. člověk, jenž se zabývá (ze zájmu) něčím, pro co nemá odborné vzdělání
    • V hudebních spolcích pražských, ba i ve své domácnosti snažil se [Smetana] společenskou srdečností upoutati kruh mladších umělců i dobrých diletantů, aby hudební interes a čilejší ruch se v obecenstvu probouzel a pokročilým směrem řídil.[2]
  2. (hanlivě) špatný, nedovedný neodborník, povrchní znalec

překlady[editovat]

  1. nadšenec
  2. neodborník

synonyma[editovat]

  1. samouk, ochotník, amatér, neodborník, začátečník, laik
  2. amatér, polovzdělanec, nedouk, břídil, fušer, packal

související[editovat]

poznámky[editovat]

Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-08-27, [cit. 2013-01-10]. Heslo diletant.

  1. VOLDŘICHOVÁ BERÁNKOVÁ, Eva. Velmi snesitelná lehkost bytí. Česká literatura v síti [online]. 2015-04-30 [cit. 2018-07-12]. Dostupné online.
  2. KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Bedřich Smetana : V pamětní dobu padesátiletého působení mistrova. Osvěta, 1880, roč. 10, čís. 1, s. 23. Dostupné online.