flamendr

čeština

výslovnost

• IPA: [flamɛndr̩]

dělení

• fla-men-dr

etymologie

Do češtiny se dostalo pravděpodobně v 17. století, když Albrecht z Valdštejna nechal zřídit pluk žoldnéřů. Tehdy jeho verbíři dali dohromady vojsko z vojáků různých národností, hodně též z Nizozemska a Flander. Vojáci v Čechách v zimě odpočívali a užívali svůj volný čas vesele a bujaře. Německy se Vlám označuje Flamländer, odtud flamendr.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	flamendr	flamendři
genitiv	flamendra	flamendrů
dativ	flamendru / flamendrovi	flamendrům
akuzativ	flamendra	flamendry
vokativ	flamendre	flamendři
lokál	flamendru / flamendrovi	flamendrech
instrumentál	flamendrem	flamendry

význam

1. (v obecném jazyce, hanlivě) člověk často a dlouho popíjející alkohol a ponocující
2. (železničářský slang) poslední jedoucí vlak před nočním přerušením provozu
   • Ještě projede půlnoční flamendrák a jdu spát.

synonyma

1. fláma, hýřil

související

• flamendrovat
• flámovat
• flámování
• flám
• fláma

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-04-17]. Heslo flamendr.