kašlat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkaʃlat]
•  kašlat^{? • info}

dělení

• ka-š-lat

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní nebo tranzitivní

varianty

• (zastarale) kašlati

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	kašlu	kašleš	kašle	kašleme	kašlete	kašlou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	kašli / kašlej	kašleme / kašlejme	kašlete / kašlejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	kašlal	kašlala	kašlalo	kašlali	kašlaly	kašlala

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	kašlaje	kašlajíc	kašlajíce

význam

1. (intranzitiv.) vydávat kašel
2. (tranzitivně) vypuzovat kašláním
   • Měl pokročilé souchotiny a šlo to s ním rychle s kopce. Na konci léta kašlal krev a před vánocemi už bylo po něm.
3. (hovorově) (kašlat na + akuzativ) ignorovat, úmyslně se něčím nezabývat
   • „(...) Dobře, že jdete, pane doktore. To bude vynikající způsob, jak upevnit v budoucnu zvířatům zdraví.“ Jenže pan doktor řekne: „Mě budoucnost nezajímá, na budoucnost já kašlu, ano, kašlu, protože je tady jedna malá chudinka, která potřebuje upevnit zdraví nikoliv v budoucnu, ale hned. Je to Mášeňka Outloňová.“

překlady

1. vydávat kašel

   • angličtina: cough
   • francouzština: tousser
   • italština: tossire
   • němčina: husten
   • polština: kaszleć
   • ruština: кашлять
   • řečtina: βήχω
   • slovenština: kašlať
2. vykašlávat

   • angličtina: expectorate
3. ignorovat

   • francouzština: s'en foutre
   • řečtina: γράφω

synonyma

1. —
2. vykašlávat
3. vykvajznout se, (vulgárně, expresivně) prcat, srát, prdět, mrdat, jebat

související

• kašel
• kašlání
• zakašlat
• odkašlat
• nakašlat
• odkašlat si
• vykašlat
• vykašlat se

slovní spojení

• zvysoka kašlat

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2016-11-03]. Heslo kašlat.