měřit

čeština

výslovnost

• IPA: [mɲɛr̝ɪt]
•  měřit^{? • info}

dělení

• mě-řit

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
Přítomný čas	měřím	měříš	měří	měříme	měříte	měří

Rozkazovací způsob

Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
	měř	měřme	měřte

Příčestí

Rod	Číslo jednotné			Číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
Minulé	měřil	měřila	měřilo	měřili	měřily	měřila
Trpné	měřen	měřena	měřeno	měřeni	měřeny	měřena

Přechodníky

Rod	Číslo jednotné		Číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
Přítomný	měře	měříc	měříce

význam

1. zjišťovat hodnotu veličiny
   • Teplota se na meteorologické stanici měří třikrát denně.
2. mít určitou velikost
   • Postel měří dva metry.
3. pozorovat, prohlížet (někoho)
   • Za skalou neklidně se krčil lítý pes,
     nás měřil hněvným okem,
     na chvíli čekaje, kdy na mrchu by kles’,
     na hnát, jejž pustil, skokem.
4. soudit (někoho), ocenit (někoho)
   • Měřit všem stejným metrem je jedním ze základů spravedlnosti.
5. (zastarale) mířit, zacílit
   • …pak natáhnuv tětivu, položil na ni šíp, měřil a střelil dobrého starého básníka právě do srdce…
6. (zastarale) směřovat (někam se přibližovat)
   • Ten přivina se ke mně, odkud a kam bych měřil, dotazoval se.

překlady

1. zjišťovat rozměr

   • angličtina: measure
   • francouzština: mesurer
   • němčina: messen
   • slovenština: merať
2. —
3. —
4. —
5. —
6. —

související

• měřič
• měřák
• -měr
• měřicí
• měřící
• míra
• změřit
• naměřit
• poměřit
• poměřit se
• proměřit
• přiměřit
• přeměřit
• rozměřit
• vyměřit
• měrka
• zeměměřič
• podměrečný

fráze a úsloví

• dvakrát měř, jednou řež