nařídit

čeština

výslovnost

• IPA: [nar̝iːɟɪt]
•  nařídit^{? • info}

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	nařídím	nařídíš	nařídí	nařídíme	nařídíte	nařídí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	nařiď	nařiďme	nařiďte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	nařídil	nařídila	nařídilo	nařídili	nařídily	nařídila
trpné	nařízen	nařízena	nařízeno	nařízeni	nařízeny	nařízena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	nařídiv	nařídivši	nařídivše

význam

1. vydat rozkaz, pokyn
2. uvést (hodiny apod.) do režimu správného chodu

překlady

1. rozkázat

   • angličtina: order, direct, enjoin
   • francouzština: ordonner
   • latina: curare
   • němčina: befehlen, anordnen, verordnen, gebieten
   • slovenština: nariadiť
2. nastavit do správného režimu

   • angličtina: set, adjust
   • francouzština: régler
   • němčina: einstellen
   • slovenština: nariadiť

synonyma

1. rozkázat, přikázat, nakázat
2. nastavit

související

• nařízení
• nařízený
• nařizovat
• nařizování

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2021-07-08]. Heslo nařídit.