nabančit

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈna.baɲ.t͡ʃɪt]

dělení[editovat]

  • na-ban-čit

etymologie[editovat]

Odvozeno od bančit pomocí předpony na-.

Odvozeno pravděpodobně od moravského baňa (rána, pohlavek).[1] To je potom asi onomatopoického původu, tedy podle zvuku bití.[2]

sloveso[editovat]

  • dokonavé
  • tranzitivní

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas nabančím nabančíš nabančí nabančíme nabančíte nabančí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
nabanči nabančeme nabančete
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné nabančil nabančila nabančilo nabančili nabančily nabančila
trpné nabančen nabančena nabančeno nabančeni nabančeny nabančena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý nabančiv nabančivši nabančivše

význam[editovat]

  1. (v obecném jazyce, expresivně) (nabančit + genitiv) (nabančit + dativ) namlátit; údery způsobit bolest a rány

překlady[editovat]

  1. namlátit

synonyma[editovat]

  1. (v obecném jazyce, expresivně) naflákat, napráskat, nasekat, (expresivně) nařezat, namlátit, zmlátit, natlouct, ztlouct, natřískat, (eufemisticky, expresivně) naplácat, (neutrálně) zbít, nabít, dát výprask

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. ČIŽMÁROVÁ, Libuše. Báň, baňka, baňa. Naše řeč, 1986, roč. 69, čís. 4, s. 219-222. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „bančit“, s. 66.