nabančit
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈna.baɲ.t͡ʃɪt]
dělení
[editovat]- na-ban-čit
etymologie
[editovat]Odvozeno od bančit pomocí předpony na-.
Odvozeno pravděpodobně od moravského baňa (rána, pohlavek).[1] To je potom asi onomatopoického původu, tedy podle zvuku bití.[2]
sloveso
[editovat]- dokonavé
- tranzitivní
časování
[editovat]| osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
| budoucí čas | nabančím | nabančíš | nabančí | nabančíme | nabančíte | nabančí |
| osoba | číslo jednotné |
číslo množné | |
|---|---|---|---|
| 2. | 1. | 2. | |
| nabanči | nabančeme | nabančete | |
| rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| mužský životný i neživotný |
ženský | střední | mužský životný |
mužský neživotný a ženský |
střední | |
| činné | nabančil | nabančila | nabančilo | nabančili | nabančily | nabančila |
| trpné | nabančen | nabančena | nabančeno | nabančeni | nabančeny | nabančena |
| rod | číslo jednotné | číslo množné | |
|---|---|---|---|
| mužský | ženský střední |
mužský ženský střední | |
| minulý | nabančiv | nabančivši | nabančivše |
význam
[editovat]- (v obecném jazyce, expresivně) (nabančit + genitiv) (nabančit + dativ) namlátit; údery způsobit bolest a rány
překlady
[editovat]- namlátit
- angličtina: beat
synonyma
[editovat]- (v obecném jazyce, expresivně) naflákat, napráskat, nasekat, (expresivně) nařezat, namlátit, zmlátit, natlouct, ztlouct, natřískat, (eufemisticky, expresivně) naplácat, (neutrálně) zbít, nabít, dát výprask
související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ ČIŽMÁROVÁ, Libuše. Báň, baňka, baňa. Naše řeč, 1986, roč. 69, čís. 4, s. 219-222. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „bančit“, s. 66.