přípona

čeština

výslovnost

• IPA: [pr̝̊iːpɔna]

dělení

• pří-po-na

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	přípona	přípony
genitiv	přípony	přípon
dativ	příponě	příponám
akuzativ	příponu	přípony
vokativ	přípono	přípony
lokál	příponě	příponách
instrumentál	příponou	příponami

význam

1. morfém stojící za kořenem slova, nejedná-li se o koncovku nebo další kořen
2. (v informatice) koncová část názvu souboru za tečkou

synonyma

1. sufix
2. sufix

překlady

1. morfém

   • angličtina: suffix
   • francouzština: suffixe m
   • němčina: Suffix s
   • polština: przyrostek m, sufiks m
2. koncová část jména souboru

   • angličtina: extension

související

• předpona
• koncovka
• kořen