přípona

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpr̝̊iːpɔna]

dělení

• pří-po-na

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	přípona	přípony
genitiv	přípony	přípon
dativ	příponě	příponám
akuzativ	příponu	přípony
vokativ	přípono	přípony
lokál	příponě	příponách
instrumentál	příponou	příponami

význam

1. morfém stojící za kořenem slova, nejedná-li se o koncovku nebo další kořen
2. (v informatice) koncová část názvu souboru za tečkou

synonyma

1. sufix
2. sufix

překlady

1. morfém

   • angličtina: suffix
   • francouzština: suffixe m
   • italština: suffisso m
   • němčina: Nachsilbe ž, Suffix s
   • polština: przyrostek m, sufiks m
   • portugalština: sufixo m
   • ruština: суффикс m
   • slovenština: prípona ž, sufix m
   • španělština: sufijo m
   • ukrajinština: суфікс m
2. koncová část jména souboru

   • angličtina: extension

související

• předpona
• připínat
• připnout
• připínáček

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2020-01-21]. Heslo přípona.
• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2020-01-21]. Heslo přípona.

externí odkazy

• Rozcestník Přípona ve Wikipedii