překvapit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈpr̝̊ɛkvapɪt]

dělení

• pře-kva-pit

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	překvapím	překvapíš	překvapí	překvapíme	překvapíte	překvapí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	překvap	překvapme	překvapte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	překvapil	překvapila	překvapilo	překvapili	překvapily	překvapila
trpné	překvapen	překvapena	překvapeno	překvapeni	překvapeny	překvapena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	překvapiv	překvapivši	překvapivše

význam

1. vyvolat v někom náhlý pocit neočekávaného
   • Tím, co řekli, nejsem nijak překvapen.
   • Jako z čista jasna překvapila nás telegrafická zpráva z Londýna velmi krátká sice, ale jadmá.
2. zastihnout náhle při nějaké činnosti, často nějakým způsobem nedovolené
   • Překvapil svoji manželku s milencem in flagranti crimine.
   • Chuďas poděkoval stařečkovi a ještě rychlejším krokem než dříve spěchal k domovu. Ale noc ho překvapila a on zůstati musel v blízkém hostinci na noc.

překlady

1. vyvolat pocit nečekaného

   • angličtina: surprise, amaze, astonish
   • francouzština: étonner, surprendre
   • latina: obstupefacio
   • maďarština: meglep
   • němčina: überraschen, verwundern
   • polština: zaskoczyć
   • ruština: изумить, удивить, поразить
   • řečtina: εκπλήσσω
   • slovenština: prekvapiť
   • španělština: maravillar, sorprender
   • švédština: överraska, förvåna
2. —

synonyma

1. zaskočit, udivit, ohromit
2. nachytat, přistihnout, (v obecném jazyce, expresivně) načapat

související

• překvapení
• překvapovat
• překvapivý
• překvapující
• kvapit