pomluvit

čeština

výslovnost

• IPA: [pɔmlʊvit]

dělení

• po-mlu-vit

sloveso

• tranzitivní
• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	pomluvím	pomluvíš	pomluví	pomluvíme	pomluvíte	pomluví

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	pomluv	pomluvme	pomluvte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	pomluvil	pomluvila	pomluvilo	pomluvili	pomluvily	pomluvila
trpné	pomluven	pomluvena	pomluveno	pomluveni	pomluveny	pomluvena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	pomluviv	pomluvivši	pomluvivše

význam

1. rozšířit o někom lživá či zkreslující tvrzení, která jej vykreslují v horším světle, než odpovídá realitě; vyjádřit se o někom negativně v jeho nepřítomnosti
   • Knížák pomluvil historika Fajta, teď ho čeká veřejná omluva
   • Účelem takovýchto drobných lží je udržet si vztahy s ostatními v přátelské a nekonfliktní rovině, ovšem předpokladem je, že si je necháme pro sebe a nepomluvíme přátele u dalších společných známých.

překlady

1. rozšířit klamná tvrzení

   • angličtina: slander, vilify
   • francouzština: calomnier
   • italština: calunniare
   • latina: calumniare
   • němčina: anschwartzen, verleumden
   • polština: pomawiać
   • ruština: оклеветать, наговорить
   • slovenština: ohovoriť
   • španělština: calumniar

synonyma

1. očernit, pohanět

související

• pomlouvač
• pomlouvat
• pomluva