roubík

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈrɔʊ̯biːk]

dělení

• rou-bík

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	roubík	roubíky
genitiv	roubíku	roubíků
dativ	roubíku	roubíkům
akuzativ	roubík	roubíky
vokativ	roubíku	roubíky
lokál	roubíku	roubících
instrumentál	roubíkem	roubíky

význam

1. předmět, který je vkládán, obvykle násilně, člověku či zvířeti do úst (či přes ústa), aby mu bylo (za)bráněno v řeči či křiku

překlady

1. nástroj/předmět, kterým se ucpou ústa, takže oběť nemůže křičet

   • angličtina: gag
   • francouzština: bâillon m
   • němčina: Knebel m
   • polština: knebel
   • ruština: кляп m
   • řečtina: φίμωτρο s

související

• roubíkový
• roubíček