spropitné

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [sprɔpɪtnɛː]

dělení[editovat]

  • spro-pit-né

varianty[editovat]

etymologie[editovat]

Ze staročeského substantiva spropitie[1] pomocí přípony -né. Spropitie pak ze spojení „s propitie dáti / dostati“ (předložka s spojená s akuzativem znamenala „dáti, co by stačilo na propití“, jak se např. dochovalo ve spojení s to). Slova s a propitie se spojila v jedno slovo, nejdéle v 2. polovině 15. stol (objevuje se „na spropitie dáti / dostati“).[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ spropitné spropitná
genitiv spropitného spropitných
dativ spropitnému spropitným
akuzativ spropitné spropitná
vokativ spropitné spropitná
lokál spropitném spropitných
instrumentál spropitným spropitnými

význam[editovat]

  1. peněžitá odměna za nějakou službu navíc k její ceně
    • Nechal číšníkovi spropitné.
  2. (zastarale) peníze na propití
    • Kdo prohrál, vítězi dobré spropitné dáti musel.[2]

překlady[editovat]

  1. odměna navíc k ceně služby

synonyma[editovat]

  1. od cesty, diškrece, diškerece; (v obecném jazyce) tringelt, dýško, tuzér, bakšiš

poznámky[editovat]

  1. 1,0 1,1 ZUBATÝ, Josef. Spropitné či zpropitné?. Naše řeč, 1917, roč. 1, čís. 7, s. 214-216. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
  2. Božena Němcová: pohádka Silný Ctibor, viz [1]