střílet

čeština

výslovnost

• IPA: [str̝̊iːlɛt]
•  střílet^{? • info}

dělení

• stří-let

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

Osoba	Číslo jednotné			Číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
Přítomný čas	střílím	střílíš	střílí	střílíme	střílíte	střílí / střílejí

Rozkazovací způsob

Osoba	Číslo jednotné	Číslo množné
	2.	1.	2.
	střílej	střílejme	střílejte

Příčestí

Rod	Číslo jednotné			Číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
Činné	střílel	střílela	střílelo	stříleli	střílely	střílela
Trpné	střílen	střílena	stříleno	stříleni	stříleny	střílena

Přechodníky

Rod	Číslo jednotné		Číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
Přítomný	stříleje	střílejíc	střílejíce

význam

1. udělovat předmětu velkou rychlost díky výstřelu či úderem
2. (slangově) prodávat

překlady

1. vystřelovat

   • angličtina: fire, shoot
   • esperanto: pafi
   • fidžijština: vana
   • francouzština: tirer
   • italština: tirare
   • němčina: schiessen
   • slovenština: strielať
   • srbština (cyrilice): пуцати
   • srbština (latinka): pucati
   • švédština: skjuta
2. —

synonyma

1. pálit, vystřelovat
2. —

související

• střílení
• střílna
• střelba
• střelec
• čarostřelec
• ostrostřelec
• střela
• střelka
• střelný
• střelený
• střelit
• ostřílený
• vystřílet
• vystřelený
• střelmistr
• nástřel
• výstřel
• výstřelek
• dostřel
• Střela
• Střelák
• Střelice

slovní spojení

• střílet od boku
• střílet po někom očima
• střílet si z někoho

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2015-03-11]. Heslo střílet.