trůn

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • trůn

etymologie[editovat]

z řeckého θρόνος (thronos, „vyvýšená židle“).

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ trůn trůny
genitiv trůnu trůnů
dativ trůnu trůnům
akuzativ trůn trůny
vokativ trůne trůny
lokál trůnu / trůně trůnech
instrumentál trůnem trůny

význam[editovat]

  1. oficiální židle nebo křeslo, na kterém sedí monarcha při státních nebo slavnostních příležitostech
    • „Ostatně víme, co chcem, ovládnout vodu i zem,” patrně řekl si ten, co obsadil trůn.[1]
    • Na trůnu sedí král, kol otroci se plíží v zlatém havu a před trůnem, do výše mladou hlavu a spoután na rukou i nohou mladík stál.[2]
    • Vladimír cár na svůj svátek, když seděl na trůnu, poslal drába s vyřízením k bohovi Perunu.[3]
    • Spatřím také před trůnem jiný veliký zástup, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů i pokolení a lidí i jazyků, jehož skrze to anjelské na světě zmrlých Božích svatých přenášení vždy víc přibývalo a hluk se množil.[4]
  2. (přeneseně) monarchie nebo vládnoucí moc
    • „Po souši hůř, po vodě spíš rozšířím říš’”, rozhod’ se trůn.[5]

překlady[editovat]

  1. křeslo, na kterém sedí monarcha

synonyma[editovat]

  1. stolec

související[editovat]

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Trůn ve Wikipedii

poznámky[editovat]