trůn

čeština

výslovnost

• IPA: [truːn]

dělení

• trůn

etymologie

z řeckého θρόνος (thronos, „vyvýšená židle“).

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	trůn	trůny
genitiv	trůnu	trůnů
dativ	trůnu	trůnům
akuzativ	trůn	trůny
vokativ	trůne	trůny
lokál	trůnu / trůně	trůnech
instrumentál	trůnem	trůny

význam

1. oficiální židle nebo křeslo, na kterém sedí monarcha při státních nebo slavnostních příležitostech
   • „Ostatně víme, co chcem, ovládnout vodu i zem,” patrně řekl si ten, co obsadil trůn.
   • Na trůnu sedí král, kol otroci se plíží v zlatém havu a před trůnem, do výše mladou hlavu a spoután na rukou i nohou mladík stál.
   • Vladimír cár na svůj svátek, když seděl na trůnu, poslal drába s vyřízením k bohovi Perunu.
   • Spatřím také před trůnem jiný veliký zástup, kteréhož by žádný přečísti nemohl, ze všech národů i pokolení a lidí i jazyků, jehož skrze to anjelské na světě zmrlých Božích svatých přenášení vždy víc přibývalo a hluk se množil.
2. (přeneseně) monarchie nebo vládnoucí moc
   • „Po souši hůř, po vodě spíš rozšířím říš’”, rozhod’ se trůn.

překlady

1. křeslo, na kterém sedí monarcha

   • angličtina: throne
   • francouzština: trône m
   • italština: trono m
   • němčina: Thron m
   • polština: tron m
   • ruština: престол m
   • řečtina: θρόνος m
   • slovenština: trón m
   • srbština (cyrilice): престо
2. —

synonyma

1. stolec
2. —

související

• trůnní
• trůnový
• trůnit

externí odkazy

• Článek Trůn ve Wikipedii