ukončit

čeština

výslovnost

• IPA: [ʊkɔnt͡ʃɪt]
•  ukončit^{? • info}

dělení

• ukon-čit

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	ukončím	ukončíš	ukončí	ukončíme	ukončíte	ukončí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	ukonči	ukončeme	ukončete

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	ukončil	ukončila	ukončilo	ukončili	ukončily	ukončila
trpné	ukončen	ukončena	ukončeno	ukončeni	ukončeny	ukončena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	ukončiv	ukončivši	ukončivše

význam

1. nastolit konec
   • Rozhodčí ukončil zápas po devadesáti minutách.

překlady

1. nastolit konec

   • angličtina: end, stop
   • francouzština: terminer, finir
   • italština: terminare
   • maďarština: megszüntet
   • němčina: beenden
   • slovenština: ukončiť

antonyma

1. zahájit, otevřít

související

• končit
• skončit
• ukončení
• ukončený

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2010-06-01]. Heslo ukončit.