ukončit

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • ukon-čit

sloveso

[editovat]
  • dokonavé

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas ukončím ukončíš ukončí ukončíme ukončíte ukončí
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
ukonči ukončeme ukončete
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné ukončil ukončila ukončilo ukončili ukončily ukončila
trpné ukončen ukončena ukončeno ukončeni ukončeny ukončena
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
minulý ukončiv ukončivši ukončivše

význam

[editovat]
  1. nastolit konec
    • Rozhodčí ukončil zápas po devadesáti minutách.

překlady

[editovat]
  1. nastolit konec

antonyma

[editovat]
  1. zahájit, otevřít

související

[editovat]

poznámky

[editovat]