vyrušit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈvɪrʊʃɪt]

dělení

• vy-ru-šit

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	vyruším	vyrušíš	vyruší	vyrušíme	vyrušíte	vyruší

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vyruš	vyrušme	vyrušte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vyrušil	vyrušila	vyrušilo	vyrušili	vyrušily	vyrušila
trpné	vyrušen	vyrušena	vyrušeno	vyrušeni	vyrušeny	vyrušena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
budoucí	vyruše	vyrušíc	vyrušíce
minulý	vyrušiv	vyrušivši	vyrušivše

význam

1. negativně zasáhnout do něčí činnosti, která vyžaduje klid
   • Z úvah, co vlastně chce, ho vyrušil příjezd dodávky z opravny aut.

překlady

1. negativní zásah do činnosti vyžadující klid

   • angličtina: disturb
   • francouzština: déranger

související

• vyrušovat
• vyrušení
• rušit