Přeskočit na obsah

oběšenec

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [objɛʃɛnɛt͡s]

dělení

[editovat]
  • obě-še-nec

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský životný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ oběšenec oběšenci
genitiv oběšence oběšenců
dativ oběšenci / oběšencovi oběšencům
akuzativ oběšence oběšence
vokativ oběšenče oběšenci
lokál oběšenci / oběšencovi oběšencích
instrumentál oběšencem oběšenci

význam

[editovat]
  1. oběšený; muž, který byl popraven či spáchal sebevraždu oběšením a dosud visí nebo je nedávno sňatý
    • Jednoho jitra byl v slavutské modlitebně nalezen oběšenec. Byl to jakýsi Lejzr, opilec nechvalně známý, zaměstnanec tiskárny.[1]
    • V obličeji oběšence sedělo sta a sta much… Již silně zaváněl… Ale když jsem poodešel a zmizel mi s očí příšerný zjev oběšence, domohla se komika té události svého práva.[2]

překlady

[editovat]
  1. popravený provazem

synonyma

[editovat]
  1. oběšený; viselec

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 234.
  2. Ladislav Stroupežnický: Piják Přeslička a Vojta Brabenečkář

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2013-03-17]. Heslo oběšenec.