otroctví

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔtrɔtstviː]

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	otroctví	otroctví
genitiv	otroctví	otroctví
dativ	otroctví	otroctvím
akuzativ	otroctví	otroctví
vokativ	otroctví	otroctví
lokál	otroctví	otroctvích
instrumentál	otroctvím	otroctvími

význam

1. sociální praxe, ve které je člověk (nazývaný otrokem) považován za něčí majetek
2. (přeneseně) stav, kdy je někdo na něčem závislý (drogy, bohatství atd.)

překlady

stav, kdy je někdo považován za něčí majetek

angličtina: slavery (en) francouzština: esclavage (fr) m němčina: Sklaverei (de) ž

polština: niewolnictwo (pl) s slovenština: otroctvo (sk) s ruština: рабство (ru) s

související

• otrok
• otrokyně
• otrokářství
• otrokář