Z Wikislovníku
Do češtiny zavedl Jan Svatopluk Presl na základě polského płyn („kapalina, tekutina“).[1] Slovo po určitou dobu neslo i původní význam z polštiny, než došlo k jeho zúžení, jak dokládá i Jungmannův Slovník česko-německý, který kromě příkladů odpovídajících dnešnímu významu (Wzduch (povětřj) gest tělo plynné, … – citace z Preslova Wšeobecného rostlinopisu) uvádí rovněž, že plyn je wěc plynutá, mokrá, … nebo Plynné části těla, gako krew.[2][3] Polské płyn vzešlo ze slovesa płynąć („téci, plynout“) a to z praslovanského *plynǫti, odvozeného od *plyti („plout“), jehož kořen *ply- pravděpodobně vznikl prodloužením oslabeného stupně *plъ, jehož příkladem je plť (plným stupněm je *plov-, *plu-).[4] To vše vychází z indoevropského *pleu- („plout, téci“), odvozeného od *pel- („téci, lít, pohybovat se“).[5]
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
plyn |
plyny |
| genitiv |
plynu |
plynů |
| dativ |
plynu |
plynům |
| akuzativ |
plyn |
plyny |
| vokativ |
plyne |
plyny |
| lokál |
plynu |
plynech |
| instrumentál |
plynem |
plyny |
- snadno stlačitelná látka nestálého tvaru, jejíž objem je dán objemem nádoby
- plyn [1], sloužící k topení nebo svícení
- –
- svítiplyn, zemní plyn
1. obecně stlačitelná látka
|
|
|
2. sloužící k topení nebo svícení
|
|
|
Přejato z češtiny,[1] viz výše.
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
plyn |
plyny |
| genitiv |
plynu |
plynov |
| dativ |
plynu |
plynom |
| akuzativ |
plyn |
plyny |
| lokál |
plyne |
plynoch |
| instrumentál |
plynom |
plynmi |
- snadno stlačitelná látka nestálého tvaru, jejíž objem je dán objemem nádoby
- plyn [1], sloužící k topení nebo svícení
- –
- svietiplyn, zemný plyn
- ↑ 1,0 1,1 REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „plyn“, s. 479.
- ↑ JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. Díl III. P-R. 2. nezměněné vydání. Academia: Praha 1990. Hesla „PLYN“ a „PLYNNÝ“, s. 130.
- ↑ LOUCKÁ, Pavla. Jazykový koutek. Plynové světlo. Vesmír. Říjen 2005, ročník 84 (135). ISSN 0042-4544. S. 572.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Hesla „plyn“, „plynouti“, „plouti“, s. 349, 350.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Hesla „plynout“, „plout“, s. 478, 479.