Byl bych snad mohl říci, že polednicí je vlastně příšerné ticho pravého poledne, klekanicí soumrak s klekáním, ale dětský rozum lpí na těch pedomorfismech, dítěti se líbí poezie mýtů.[1]
Za tím účelem bylo mu arci především vyčkati soumraku, jinak by byl se svým soudruhem rychle podlehl přemoci cizinců. Že nemohou plavci před soumrakem ostrova opustiti, věděl velmi dobře, poněvadž příliv, jenž je byl ku břehu přinesl, záhy ustoupiti měl odlivu.[2]
