čichat

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈt͡ʃɪ.xat]

dělení[editovat]

  • či-chat

etymologie[editovat]

Odvozeno od čich. Staročeské čuch/čich s tehdejším významem tělesný smysl se později zúžilo na dnešní význam a je odvozeno od čúti, s kterého vychází i novější čít.[1] Staroslovanské čúti má ekvivalenty ve všech slovanských jazycích a praslovanský předek *čuti se vykládá jako potomek praindoevropského *(s)keu- (vnímat smysly).[2]

sloveso[editovat]

  • nedokonavé

varianty[editovat]

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas čichám čicháš čichá čicháme čicháte čichají
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
čichej čichejme čichejte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné čichal čichala čichalo čichali čichaly čichala
trpné čichán čichána čicháno čicháni čichány čichána
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný čichaje čichajíc čichajíce

význam[editovat]

  1. vnímat čichem
  2. ohledávat čichem, zjišťovat vůni či zápach
  3. (nářečně, expresivně, zřídka) (zpravidla čuchat) smrdět; vydávat nepříjemný odér

synonyma[editovat]

  1. cítit
  2. (ke květině) vonět, (o psovi) čenichcat, větřit
  3. (neutrálně) smrdět, zapáchat, páchnout, být cítit

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „čich“, s. 115.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „čít“, s. 117.