čichat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈt͡ʃɪ.xat]

dělení

• či-chat

etymologie

Odvozeno od čich. Staročeské čuch/čich s tehdejším významem tělesný smysl se později zúžilo na dnešní význam a je odvozeno od čúti, s kterého vychází i novější čít. Staroslovanské čúti má ekvivalenty ve všech slovanských jazycích a praslovanský předek *čuti se vykládá jako potomek praindoevropského *(s)keu- (vnímat smysly).

varianty

• (v obecném jazyce) čuchat
• (v obecném jazyce) (jen význam 2) čmuchat
• (zastarale, knižně) čichati

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	čichám	čicháš	čichá	čicháme	čicháte	čichají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	čichej	čichejme	čichejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	čichal	čichala	čichalo	čichali	čichaly	čichala
trpné	čichán	čichána	čicháno	čicháni	čichány	čichána

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	čichaje	čichajíc	čichajíce

význam

1. vnímat čichem
2. ohledávat čichem, zjišťovat vůni či zápach
3. (nářečně, expresivně, zřídka) (zpravidla čuchat) smrdět; vydávat nepříjemný odér

synonyma

1. cítit
2. (ke květině) vonět, (o psovi) čenichcat, větřit
3. (neutrálně) smrdět, zapáchat, páchnout, být cítit

související

• čichávat
• čichnout
• čichání
• čich
• čichal
• načichat
• načichat se
• očichat
• vyčichat
• začichat

slovní spojení

• čichat čertovinu
• čichat člověčinu