Příloha:Varianty (čeština)

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Některá slova se vyskytují ve více ustálených formách. Ty se označují jako varianty.

Hláskové varianty[editovat]

Hláskové varianty jsou ty formy slova, které se liší tím, že se na témže místě ve slově objevuje jiná hláska („písmeno“). Může se jednat o:

  1. samohlásky různé kvantity, např.:
  2. samohlásky různé kvality, např.:
  3. samohláska a nula (prázdné místo), např.:
  4. odlišné souhlásky, např.:
  5. pravopisné varianty, např.:

Tvaroslovné varianty[editovat]

Tvaroslovné varianty jsou ty, které se liší souborem mluvnických tvarů. Nejčastěji se jedná o případy, kdy slovo existuje ve více rodových kategoriích.

  1. rodu mužského a rodu ženského jsou slova jako:
  2. rodu mužského a rodu středního jsou slova jako:
  3. rodu ženského a rodu středního jsou slova jako:
  4. některá slova jsou též současně v rodu mužském životném i neživotném:

Slovotvorné varianty[editovat]

Slovotvorné varianty jsou odvozeniny od stejného základu stejného slovotvorného typu a se shodným významem. Je-li význam odlišný, o slovotvorné varianty se nejedná (variantami nejsou např. průvodceprůvodčí, ředitelřidič, strojírnastrojovna). Původní varianty se někdy vývojem jazyka odlišují a stávají se z nich samostatná slova, variantami původně byla např. slova dělodílo, sedlosídlo nebo městomísto. Někdy je proto nesnadné rozhodnout, zda se „ještě“ jedná o varianty nebo „už“ o samostatná slova. Rozhodující je naprostá totožnost významu a užití. Pokud se významy odlišují, jedná se o slovotvorná synonyma, nikoli o varianty. Slovotvornými synonymy jsou např. stařecstařík, hlavičkahlavinka, hrahraní.

Slovotvorné varianty se vyskytují u mnoha slovotvorných typů, např.:

Použitá literatura[editovat]

  • HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha : Státní pedagogické nakladatelství n.p., 1980. S. 12-13.