Zřejmě nejde o Čínu, o obchod, ale o to, jací jsme my sami, jak uvnitř uvažujeme, o mladé ideály, pokud jsme nějaké měli, které jsme v dospělosti (a v politice) zabalili. Proto pořád tak dráždí pět let mrtvý Václav Havel, klíčový československý importér dalajlámy. Tenhle „lidskoprávní magor“, jak mi ho nedávno popsal jeden pravicový politik. Proto tak dráždí dalajláma, který neříká nic nového, pouze nám připomíná, kdo jsme a jaký smysl má náš život.[1]
