humno

čeština

Dříve se vyskytovalo ve tvaru gumno. Původ není zcela zřejmý, nejčastěji je vykládán jako složenina ze slov označujících dobytek (hovada) a mačkání či šlapání (srovnej mnout), vzhledem k původní slovanské technologii výmlatu, kdy se po obilí nechal šlapat dobytek.^[1]

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	humno	humna
genitiv	humna	humen
dativ	humnu	humnům
akuzativ	humno	humna
vokativ	humno	humna
lokál	humně	humnech
instrumentál	humnem	humny / (v obecném jazyce) humnama

upěchovaná půda k mlácení obilí, mlat
(v množ.) zadní část statku obrácená do polí
- Proběhl brankou za humna.
- Nebyli jste ve světě, nepřišli jste dál než za vaše humna a každá novota vás děsí nedaleko od domova.
(řidčeji) pozemek, půda
- Pan učitel se tak konečně octl se na rodném humně současně myslí i nohama.
místnost v pivovaru, kde se sladuje ječmen
- Vyučil jsem se řemeslu jako každý jiný chasník na humně, hvozdu i šalandě.
- Na domočení se ječmen vyrovná v nízké hromádky na humně.

Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2012-04-12]. Heslo humno.

↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „humna“, s. 219.