V určitém věku se mi začaly vracet vzpomínky, jak jsme jako děti obracely oči ve sloup, když nám babička vyprávěla příběhy ze svého dětství a mládí, v nichž se to hemžilo klasiky, o kterých se učilo ve škole. Šlo to jedním uchem tam, druhým ven. Co bych dnes dal za to, kdybych si je mohl poslechnout![1]
