kérovat

čeština

výslovnost

• IPA: [kɛːrɔvat]

dělení

• ké-ro-vat

etymologie

Slovo do obecné češtiny proniklo z vězeňského argotu, tam významovým posunem ze světského kchérovat (dělat), to z romského kerel (dělat).

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní i netranzitivní

varianty

• (zastarale) kérovati

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	kéruji / kéruju	kéruješ	kéruje	kérujeme	kérujete	kérují / kérujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	kéruj	kérujme	kérujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	kéroval	kérovala	kérovalo	kérovali	kérovaly	kérovala
trpné	kérován	kérována	kérováno	kérováni	kérovány	kérována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
budoucí	kéruje	kérujíc	kérujíce

význam

1. (v obecném jazyce) (kérovat + koho, co (genitiv)) nebo (kérovat + komu (dativ); + co (akuzativ)) nebo (kérovat bez vazby) vytvářet obrazce na kůži vpichováním barvy pod ni

synonyma

1. (neutrálně) tetovat

související

• kérka
• pokérovat
• vykérovat
• kérovávat
• kérovaný