kníkat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkɲiː.kat]

dělení

• kní-kat

varianty

• knikat, kňučet
• (zastarale, knižně) kníkati, knikati

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	kníkám	kníkáš	kníká	kníkáme	kníkáte	kníkají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	kníkej	kníkejme	kníkejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	kníkal	kníkala	kníkalo	kníkali	kníkaly	kníkala

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	kníkaje	kníkajíc	kníkajíce

význam

1. (expresivně) vydávat naříkavý, plačtivý zvuk
   • Syn si při venčení všiml, že pejsek něco žere. Pokusil se mu to vypáčit z tlamy, ale on se to sousto snažil zhltnout. Doma začal kníkat a po chvilce vyzvracel párek s žiletkou.

synonyma

1. kňourat, kňučet, fňukat, skučet, (neutrálně) naříkat, stýskat si, poplakávat, bědovat, sténat, stěžovat si

související

• kníkot
• kníknout
• zakníkat