knikat

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈkɲɪː.kat]

dělení

• kni-kat

varianty

• kníkat, kňučet
• (zastarale, knižně) knikati, kníkati

sloveso

• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	knikám	knikáš	kniká	knikáme	knikáte	knikají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	knikej	knikejme	knikejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	knikal	knikala	knikalo	knikali	knikaly	knikala

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	knikaje	knikajíc	knikajíce

význam

1. (expresivně) vydávat naříkavý, plačtivý zvuk
   • Zažil jsem při mimořádně vydařené večeři ve starém vinařském statku nad Terstem, jak kolega z Lidových novin začal nad sklenkou vynikajícího Tramínu z pozdního sběru tichounce knikat blahem.

synonyma

1. kňourat, kňučet, fňukat, skučet, (neutrálně) naříkat, stýskat si, poplakávat, bědovat, sténat, stěžovat si

související

• knikot
• kniknout
• zaknikat